1. - Jak mě sny dovedly k závislosti na alkoholu I.

Ne vždy jsou naše sny jen jakýmsi uvolněním mysli a podvědomí. Někdy nás může opakující se sen přivést na hranici šílenství, nebo v mém případě až k těžké závislosti na alkoholu.

Nepamatuji si přesně, kdy to začalo, ale bylo to zřejmě někdy v době, kdy mi bylo asi 20 let, co mi začaly ty intenzivní noční můry. Noční můry jako takové jsem už znal z dětství, ale nyní to přešlo v takovou zvláštní noční můru, která se mi zdála pořád častěji a stále měla ten stejný scénář. Nejdřív se objevovala jednou za měsíc, pak jednou za týden a došlo to do fáze, kdy se mi zdála v podstatě každý den. Bylo to šílené, protože pokaždé, když jsem šel spát jsem věděl, co se mi zase bude zdát, a že si to budu muset zase docela živě "prožít".

Ten sen se mi opakoval pořád dokola a byl stále stejný. Byl neuvěřitelně živý a vždy šlo o to, že jsem se bál o život svůj a o životy blízkých. Padaly domy, padaly stromy, všechno lítalo, blesky doslova vybuchovaly hned vedle mě a já se marně snažil najít nějaké bezpečné místo. A jak to tak ve snech bývá, měl jsem zpomalené nohy a těžko se mi pohybovalo. Prostě apokalypsa jak z filmu spojená s nějakým přírodním živlem, kterou jsem si prožíval téměř každou noc. Většinou šlo o tornádo, nebo o povodeň spojenou s neuvěřitelnými hromy a blesky. Došlo to až do bodu, kdy jsem se začal bát spánku. Jít spát pro mě bylo neuvěřitelně stresující a čím víc jsem na to myslel, tím byly ty sny intenzivnější.

Jednou jsem si uvědomil, že když jsem po nějaké párty, oslavě, nebo prostě a jednoduše, když v sobě mám nějaký alkohol, sny se mi nezdají. Nezdá se mi nic, protože usnu jak špalek a ráno se pak jen vzbudím, sice nevyspalej, ale beze strachu. Začal jsem si tedy "ordinovat" sklenku vína před spaním, abych se těch nočních můr zbavil. Jedna sklenka nakonec nefungovala a muselo jich být více, protože mám asi nějaký zvýšený práh opilosti. Nicméně zafungovalo to, zbavil jsem se nočních můr, společně s nimi i REM fáze spánku, ale v tu chvíli jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. A tak jsem prostě začal před spaním popíjet víno. Víno to bylo proto, protože mi jednoduše chutnalo a tak jsem si z toho udělal takový každovečerní nevinný rituálek. No nevinný, ze začátku možná ano, ale po každé, když jsem víno neměl, sen ihned nastoupil zpět v plné parádě, takže jsem si začal dávat velký pozor na to, abych měl víno každý večer k dispozici. Vůbec jsem si neuvědomil, do jakého průšvihu se pomalu ale jistě řítím. Ta radost z toho, že se konečně po letech nemusím jít bát do postele byla ale silnější.

Nebyl pro mě problém vydržet celý den bez alkoholu, nebo nepít na párty, na koncertě či oslavě, ale jít spát za střízliva pro mě bylo prostě nepředstavitelné. Pomalu, ale jistě jsem si začínal uvědomovat, že mám problém a nevěděl jsem co s tím. Na jedné straně byly ty šílené noční můry, které se objevily po každé, když jsem šel spát střízlivý a na druhé straně démonický alkohol, který mi pak už ani nenavozoval žádný pozitivní stav a který mě zevnitř totálně ničil, jako kyselina. Za nějaký čas mi začaly nastupovat pocity úzkosti a zatím takové lehčí depresivní stavy. Nevěděl jsem co s tím a co je pro mě vlastně horší, alkohol, který člověka požírá zaživa, bere mu duši, nebo děs, který mě pronásledoval tak dlouho během spánku.

Došlo to až do bodu, kdy jsem se začátkem roku 2022 rozhodl nastoupil na ambulantní léčbu. Jak se říká, člověk se musí zřejmě dostat až na dno, aby s tím začal sám něco dělat. Závislost na alkoholu pro mě byla totiž už tak devastující, že jsem byl ochoten vrátit se k těm děsivým snům, jen když dokážu alespoň pár večerů nepít, což jsem po nesčetných marných pokusech sám nedokázal a proto jsem vyhledal odbornou pomoc.

ZÁVĚR: Když se ohlédnu zpět, neviním sny z mé závislosti, i když tomu nadpis trošku napovídá. Bylo to prostě ve mně a ty sny byly jen spouštěč. Jsem za to všechno vlastně rád i když to nebylo hezké, navíc jsem tím vším ubližoval i manželce, před kterou jsem se to celé snažil utajit. Styděl jsem se za sebe a za to, co se mi stalo. Nicméně, kdyby to bylo jinak, nebudu to já. Cesta k uzdravení je někdy trnitá a bolavá, ale když to člověk přijme a zapracuje na tom, čeká ho mnohem lepší a kvalitnější život.

Děkuji, že jste dočetli můj první příběh do konce a o tom, jak to pokračovalo dál se rozepíši v dalších článcích.